Klausova reakce. Hérostratos, coming out nebo stařecká demence?

Dneska publikované stanovisko expresidenta Václava Klause je dalším smutným příkladem vývoje tohoto ambiciosního politika, ve kterého byly vkládány velké naděje mnoha lidí.

Václav Klaus starší pocítil potřebu (nebo byl zaúkolován?) vyjádřit se k současné aféře Ruka v České republice. Jistě, tento člověk vždy rád něčím šokoval a ukazoval, svou výjimečnost, ale tentokrát to již vybočuje z mezí na jaké jsme si postupem let zvykli. Za tímto hrůzným a nestydatým stanoviskem (ano porovnávání s krvavými 50. léty není nic jiného než nestydatost!) mohou být v zásadě jen tři příčiny. Prvou je herostratovský komplex, potřeba šokovat a upozornit na sebe za jakoukoli cenu. Druhou možností je  pokračující stařecká demence s poruchou kognitivních funkcí. To může potkat každého z nás, dříve či později. Pak je tedy Klaus st. a jeho rodina hodna politování a soucitu.  A ačkoli nejsem přívržencem spikleneckých teorií i těch o "listopadu", nabízí se mi i třetí možnost. Tedy že jde vlastně o proval agenta, který pro Rusko pracoval a působil. Ano, není to původní myšlenka, už dříve se objevovaly podobné úvahy, včetně toho, jakou roli vlastně zastával Prognostický ústav. Dnešním vystoupením ji Klaus dodal sílu. Pustil jsem si nakonec znovu pověstné účinkování Klause v debatě v ORF v předvečer 17. listopadu, těsně po pádu berlínské zdi. S odstupem času vypadá jeho tehdejší vystoupení značně podezřele. A legendární Paul Lendvai se tam jen ironicky usmívá...