K bídě dnešní Afriky

Dnešní evropský člověk má stále silnější tendenci omlouvat se donekonečna Africe za dobu kolonizace. Ale je třeba vidět i jinou stranu mince.  Je to velmocenské působení Moskvy v minulosti.  

Při pohledu na současnou neradostnou situaci v Africe, která se zvrhává v obrácený rasismus a ničení i toho, co se tam podařilo vybudovat, je dobré si připomenout i jednu skutečnost, o které se nemluví. Obrovský tlak moskevských i našich komunistů navyvolání tzv. národněosvobozeneckého hnutí v šedesátých letech a následný chaotický a uspěchaný vznik nových států. Tato podpora překotné dekolonizace měla dát Moskvě nálepku nejlepšího přítele domorodých národů. Že šlo o velmocenský kalkul a získání pozic v zemích třetího světa se zamlčovalo. I naše země exportovala zbraně alžírské Frontě národního osvobození (FNO) - tedy povstalcům proti legální vládě. Jak jinak vypadá situace v zemích, kde došlo k postupnému vzniku skutečné demokracie (například zámořské departementy Francie či karibské ostrovy, které spravovala Británie, než v zemích, které prošly revoluční dekolonizací ať v šedesátých létech v Africe, či o 150 let dříve - nešťastné Haiti. Tyto země mohou takovému Guadeloupu, Svaté Lucii či Reunionu jen závidět.