Komunismus neskončil, komunismus trvá...

Tak často mne napadne parafráze textu známé písně, když se zamyslím, kdy pro mne v této zemi bude opravdový konec komunismu.

Běžnou příležitostí pro to, připomenout si, že komunismus má tak pevné kořeny, a že zdeformoval všechno, čeho se dotkl, je situace, kdy potřebujete nějakou drobnou opravu čehokoliv. Ať je to střecha, čalounění židle, začištění omítky po vsazení dveří, nebo třeba úprava šatstva. Zavoláte příslušnému řemeslníkovi, a pokud to není zakázka za částku alespoň v řádu desetitisíců, tak nastává umlouvání, vyčkávání, připomínání, prostě doprošování se. Někdy se vůbec nedostaví, někdy vám poradí, abyste si to udělal sám, protože tak malé opravy se mu nerentují. A zákazník si ve své bezmoci připomene kultovní postavu zedníka pana Lorence z filmu "Na samotě u lesa".
Ano, skutečný konec komunismu poznám podle toho, že když zavolám řemeslníka, ozve se něco v tom smyslu, že má radost, že jsem si vybral právě jeho, zeptá se, kdy může přijít, dodrží to a za cenu, na které se domluvíme, provede bezvadně své dílo a dostane ode mne s chutí zaplaceno. No, nejsem nejmladší, tak pochybuji, že se toho dočkám. Že by snad vnuci...?